TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Úterý 21.5. Monika

Všechny rubriky

		Zpovědi, pocity

>		Zpovědi, pocity

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

OHEŇ
Autor: manillea (Občasný) - publikováno 24.5.2005 (00:38:30)

Zapalme svíce, kněží se zabíjejí. V dole se někdo utopil, na oblacích sedí něčí model letadélka káněte. Zapadá do situace. Televize nefunguje. Sova na stromě pláče. Někdo ji zabil. Bude klid a pohoda, když svíce uhasnou? Než plané řeči, podpalme obydlí někomu na kraji města. Flegmaticky trháš kousky toaletního papíru. Co dodat? Není mi do smíchu, není mi do pláče. Snídáš na mé posteli. Nesnáším tě, raději mě zab. Nechci tě tu. Nechci tvé květiny, nechci tvé milodary. Odpustím, ale zapomenout nelze. Přílišná bolest svírá ruce. Ubrousky se svíjejí na rozloženém decentním stolečku. Podpíráš své ruce nad světlem z hořícího stavení. Vždyť je to málo, počítáš každou vteřinu, jako já? Chybělo mi pár let ke smrti. Dokonalost zabloudila v lese plném skřítků. Mám dobrou haluz a koupím ti pití. Vyvoláváme duchy, jsou všude kolem. Noční můry se množí pod polštářem snů. Potřebuji návod ke spánku? Továrna na svět se plní trpaslíky k ničemu. Nezájímavé, odkopneš mě jako vždy? Čekám na to, jako vždy. Myslím na někoho, kdo tu není. Smíření se smrtí spočívá na podvědomé nutnosti někam jít. Zrychluji na dlouhých schodech a toužím po naplnění vlastního života. Jen fráze. Objektivní myšlenky se ztrácejí v nekonečném chaosu rybolovu. Výkřiky do tmy a vlak jede stále kupředu. Čekáš co ti odpovím, když nechci? Takové odpovědi jsou podle tebe nejkrásnější. Prudké, zraňující, syrové, odporné, věcné, vystihující, pravdivé. Odpovídám v záchvatu zuřivosti. Bolí to? Mě víc. Zapal mě.

Poznámky k tomuto příspěvku

Čtenář - 24.5.2005 > nejsou poddaní a nejsou nadřazení, to jenom v tobě kvasí bolest nerovnosti, tobě svíra kruh. Oheň závisti a žárlivosti je důsledkem nerovnováhy, kterou nenacházíš, protože k ní je nezbytná harmonie. Ale on je stejným pramenem pochyb a zmítá se v nejistotě. Příroda nám dala do rukou klíč k odemykání svých tajemství a k nastolení rovnováhy, jenom my nedáváme tomuto procesu náležitou prioritu. Tím klíčem jsem my sami, sami vůči sobě a sami navzájem. Učme se trpělivosti, shovívavosti, učme se naslouchání poryvů, které z nás jako bytostí slyšet, ta úzkostná zvolání bytosti v nouzi, zahrňme dobrem i nepřátele a rozdávejme se, protože to je jediný způsob, jak i my můžeme dostat to, co nám k nelezení rovnováhy chybí. --------- Lež tiše. To moje dlaň prochází tvým tělem. Byl jsem vyzván a hledám tě, abys rozkvetla. Jsem neznámý tak, jako není známé nekonečno, jsem ti zcela oddaný, tak dělej se mnou, co umíš. Doveď mne k lásce, anebo k nenávisti. Zahrň mne krásou, anebo špínou. A když ruce napřímíš k mým slechům, když se zachvěješ, jako dítě ze spánku a země se pod náma hne - začínám tě poznávat, abych mohl křísnout ohýnek. Ohýnek máš v objetí. Nenávist a nepřátelé se neobjímají. To teplo z objetí stoupá všemi směry, k srdci a rozumu, ale také k hýždím, která mohou být i hubená. Nejvíce mne bolí čas. Ukrájí ze mne ten díl, který bych mohl věnovat tobě, protože jsi.

		<reagovat

blabolil (Občasný) - 24.5.2005 > Jo, chvílemi je to jistě patetické, ale někdo to tak může skutečně cítit, hodnotím jak je text napsán a rozhodně jsou tam zajímavé obraty, čtenář bude asi velký idealista, no budiž mu to přáno, hledání rovnováhy je někdy celoživotní proces. Každý máme jiný práh únosnosti a to, co se mně může stát banálním, pro jiného může znamenat kalich hořkosti a naopak. Rozhodně vidím v textu jistou naléhavost.		Doporučil

		<reagovat

Martin (Stálý,Redaktor) - 24.5.2005 > Pěkný depka koukám, podle mne nad vším moc přemýšlíš a vymýšlíš i neskutečné...alespoň tak to na mne působí...:-)

		<reagovat

	blabolil (Občasný) - 24.5.2005 > Martin> Ale Martine, přece není-li o čem přemýšlet, není ani o čem žít. A pro lidi, kteří píší by to mělo platit víc než dvojnásob, toť názor můj.

		<reagovat

	Martin (Stálý,Redaktor) - 24.5.2005 > blabolil> Myslel jsem to dobře, neb vím, že když člověk padne do depky, vymýšlí si v hlavě pitominky a jsem rád, když mi na to někdo upozorní...proto ta má reakce, neb mi přišlo, že tento článek není o próze, ale o pocitu autora(rky)..

		<reagovat

	blabolil (Občasný) - 24.5.2005 > Martin> hi, hi, próza bývá taky o pocitech, ale to je jedno, já vím, žes to myslel dobře

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + sedm ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game